Poema Fantasmagorica a jiné..

Zhruba před rokem, rokem a půl, se mi podařilo po delší době chytit pořádně „blbou“ náladu, nebo jak by se řeklo za časů bratrů Čapkových řádný „spleen“..

..Bylo to v době, kdy má neschopnost si najít stálejší partnerku trvala neúměrně dlouho -> asi dva roky. Však jsem mladej , asi tak 24 a kus v současný době, takže , jak se říká, chuť by byla.

Mno, po několika sedáncích i oroseného půllitru s kolegou Václavem (http://max-pol.blogy.novinky.cz ) to na mě spadlo.

Jednoho krásného večera jsem si vzal pero, kus papíru a násilím odchytil virtuální můzu básnictva. Problém je v tom , že ta moje hovořila (a občas stále hovoří) jen a pouze v anglickém jazyce, česky neuměla (neumí) ani slovo. Nazvěme to třeba deformací z dob střední školy a následné jazykové, kdy angličtina byla mým úplně nejvíc oblíbeným předmětem. Po chvilce koumání se na papíře objevilo pár slov, které si dovoluji úvést :

  Poema Fantasmagorica 

Walking in the streets

The sky is going darker

The wind is blowing hard upon my head

Walking in the streets

I see people starring into mist

Their empty ghosty faces ..

I can feel the raindrops falling down the stone grey sky

As I´m drowning into bitter, bitter tears of mine

I can feel the icecold blade of pain

Slowly sinking into my heart

Reminding me all the bad things that I´ve done

--

Na závěr věta od pana Wericha: „ Kde blb, tam nebezpečno“.